Instalace Win11 na VHDx

18.04.2024 19:38

Problematikou instalace OS Windows na virtuální disk a možnosti bootování z takto vytvořeného druhého systému jsem se zabýval již dříve, v článku Instalace OS na virtuální disk. V něm je popsána instalace systému Windows 7, postup je ale platný i pro mladší systémy, tuším, že by snad fungoval i pro instalaci Windows 10. Nyní jsem obdobně instaloval Windows 11, a přitom jsem zjistil, že postup je třeba trochu modifikovat, takže jej zde pro tento systém uvedu znovu.

Myslím, že řešení pro instalaci Windows 10 na VHD, by bylo obdobné.

Co k instalaci na VHDx bude potřeba mít připraveno?

• Instalační médium OS nebo instalační ISO soubor
• PC s nainstalovaným rozšířením Windows Assessment and Deployment Kit (Windows ADK)
  - toto PC nemusí být nutně tím, na kterém budeme chtít vytvořený OS provozovat
• PC či notebook (popř. i více strojů), na kterém (kterých) chceme vytvořený OS provozovat
  - může být tím PC, na kterém je nainstalováno Windows ADK

Vytvoření VHD a příprava instalace OS na VHD

• Ve správci disků, v požadovaném umístění, vytvoříme virtuální disk formátu VHDX (doporučený je dynamicky se zvětšující o velikosti 50GB+)
• Vytvořený VHDX inicializujeme a připojíme (GPT) s přiřazením písmene jednotky (písmeno zvolíme dle vlastního vkusu, zde použiji písmeno V), disk naformátujeme (NTFS)
• Pokud již nemáme připojený instalační disk či ISO obraz, nyní jej připojíme - potřebujeme znát
• Na připojeném disku či ISO dohledáme cestu k souboru install.wim
  - pro náš příklad použijeme cestu F:\sources\install.wim
• Spustíme terminál (příkazový řádek / PowerShell) jako správce a zadáme příkaz v následujícím bodě
• Dism /Apply-Image /ImageFile:F:\sources\install.wim /index:5 /ApplyDir:V:\
  - přepínač /index:5 v příkazu znamená pro standardní instalačku Win11 (22H2) instalaci verze Windows 11 Pro
  - pro Windows 11 Home by bylo zapotřebí zadat /index:1
  - pokud chceme zjistit index pro jiné médium (či verzi) poslouží příkaz:
  Dism /Get-WimInfo /WimFile:F:\sources\install.wim
• Příkaz na VHDx rozbalí adresářovou strukturu instalace Windows, po rozbalení je možné pokračovat příkazem pro připojení vytvořeného VHDx do zavaděče:
  bcdboot V:\windows
• Pokud ale chceme OS provozovat na jiném PC, je třeba připojení VHDx do zavaděče provést až na něm, a tomuto kroku předřadit zkopírování VHDx do příslušného PC a jeho připojení v něm. Podobně je vhodné si v tomto bodě VHDx zazálohovat, pokud jej budeme chtít využít i na dalších PC.
• Po připojení do zavaděče již stačí patřičné PC restartovat a prokousat se standardní instalací Windows, ze které ale odpadá volba disku pro instalaci, typu instalace (Pro, Home...) - v podstatě se pomíjí část standardní instalace do doby prvního restartu.
• Trochu matoucí je, že první start OS v nabídce zavaděče nabízí dvě (popř. víc) téměř stejné možnosti, rozlišitelné jen číslem svazku. Jako primární bývá v nabídce (nová) instalace na VHD, což lze po nastartování změnit v systémové aplikaci Konfigurace systému na kartě Spouštění počítače.

Výhody a nevýhody OS spouštěného z VHD, příklady použití

Výhody:

• "Neinvazivní" možnost provozování druhého OS na PC, není třeba složitých manipulací s oddíly na disku
• Vhodné např. pro použití jako "pískoviště" (sandbox)
• Rychlost odezvy prakticky stejná, jako v případě přímé instalace
  - samozřejmě nějaké drobné zpomalení bude mít na svědomí režie správy VHD
• (???) Snadná aktivace OS (pokud již byl dříve totožný OS na PC aktivován)
  - oproti virtualizaci celého PC, kde je v podstatě třeba nová licence
  - jednoduchou aktivaci jsem předpokládal jako samozřejmost, zřejmě je to ale nějak jinak
  - informace ohledně aktivace popř. ještě doplním, jakmile zjistím víc
• Snadné zálohování obrazu celého disku s OS
• Snadná likvidace OS, pokud jsme ho třeba používali jen jako pískoviště
• Snadný přístup na fyzické disky (včetně přístupu k VHD, z nejž OS běží)
• Teoreticky umožňuje snadné spuštění OS třeba i z flešky, otázkou ale je, jestli je to dobrý nápad. Nicméně mám odzkoušeno spuštění z externího SSD, které funguje bez problémů.

Nevýhody:

• Snadná manipulace s celým VHD současně znamená i snadnou likvidaci OS omylem.
• Oproti virtualizaci celého PC nelze mít spuštěn "systém v systému", tj. není možný paralelní chod.

Ostatní poznámky:

• Je doporučeno na paralelně nainstalovaných OS vypnout Bitlocker a rychlé spuštění.
• Aktivace druhého OS (stejné varianty) patrně proběhne bezproblémově pokud byl na PC originálně nainstalovány Win10 či 11. Pokud je OS upgradem ze starší verze (7, 8), nemusí aktivace projít.
• Všiml jsem si, že i když mám VHD nastaveno jako dynamické, po spuštění se zvětší na celou nastavenou velikost. Důvodem je, předpokládám, to, že systém si tak vyhrazuje prostor pro růst VHD v průběhu spuštění, aby případně nedošlo ke kolizi, kdyby z nějakého důvodu došlo k zaplnění fyzického disku. Taková situace by pak totiž zřejmě měla za následek pád systému, nebo přinejmenším jeho podivné chování.
  Po odstavení OS spuštěného z VHD pak dojde ke zmenšení VHD dle obsazeného místa.
  Těžko říct, jak by dopadl pokus o spuštění, pokud by na fyzickém disku nebyl dostatečný prostor pro zvětšení VHD už při jeho startu.
• Nevím, zda by byla možnost existence pouze instalace (instalací) OS pouze na VHD. Když o tom přemýšlím, mělo by to být (poměrně snadno) možné, ale výše uvedený postup instalace potřebuje na PC již dříve nainstalovaný OS.

Odkazy: